Tepelně-technické vlastnosti sádrokartonu
Vlhkostní vlastnosti sádrokartonu
Akustické vlastnosti sádrokartonových systémů
Zatímco konstrukce ze zdicích materiálů působí dojmem solidnosti a
bezpečnosti, sádrokartonové konstrukce v tomto směru vyvolávají u laiků
často velké pochybnosti. Při prvním setkání se sádrokartonem je opravdu
obtížné uvěřit, že by konstrukce vážící ne metr čtvereční zhruba pětkrát
méně než klasická zeď z plných cihel mohla mít srovnatelné akustické
vlastnosti. Ve světě akustiky ovšem existují dva dokonale fungující systémy.
Tím prvním, již po staletí používaným, jsou těžké konstrukce tlumící hluk
především svou hmotností. Druhým, vývojově daleko mladším, daným
především vyspělostí technologie výroby stavebních hmot a v současném
světě daleko používanějším, jsou lehké, subtilní konstrukce, pracující na
principu kmitajících desek absorbujících do sebe srovnatelné množství
energie jako konstrukce hmotné. Přednosti, které sádrokarton v tomto směru
nabízí, vyniknou při uvážení skutečnosti, že používání lehčích materiálů
například na nosné konstrukci, jako jsou stropy nebo stěny, je naprosto
běžné (stropy Hurdis, keramické stropy, lehčené panelové stropy, lehčené
zdicí materiály nosných konstrukcích). Jedinečné vlastnosti sádrokartonových
konstrukcí výrazně přispívají k zachování akustických podmínek v interiéru
i při celkové nižší hmotnosti stavby.
Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí se udávají váženou stavební
neprůzvučností ´Rw a váženou stavební normalizovanou hladinou kročejového
hluku ´Lnw. Vážená stavební neprůzvučnost udává izolační vlastnosti konstrukcí
proti hluku šířícímu se vzduchem (zvuk se přenáší vzduchem do dělicí konstrukce
a zní do vedlejší místnosti). Vážená stavební normalizovaná hladina kročejového
hluku udává izolační schopnost konstrukce proti hluku vznikající například
chůzí, a proto se udává pro podlahové konstrukce. Pro váženou stavební
neprůzvučnost platí, že čím je vyšší, tím lépe, zatímco pro váženou stavební
normalizovanou hladinu kročejového hluku platí naopak. Obě hodnoty se
udávají v decibelech (dB). Je důležité rozlišovat hodnoty stavební (s apostrofem čili odsuvníkem) a laboratorní (bez apostrofů). Laboratorní hodnoty jsou
naměřeny v laboratoři a měří se bez vlivu vedlejších přenosových cest; naopak
stavební hodnoty se měří přímo na stavbě a jsou nižší než laboratorní (orientačně
o 2 – 3dB). Aby se maximálně využilo akustických vlastností sádrokartonových
konstrukcí, jsou následující zásady a pravidla.
1. Akustická pohoda je výsledkem akustických vlastností všech ohraničujících konstrukcí místnosti, tzn. podlahy, stěn a stropu. Pokud hodnoty akustických vlastností některé z nich neodpovídají hodnotám akustickým vlastností ostatních, dochází k výraznému snížení výsledných akustických vlastností.
2. Pro dobrý výsledek je důležité, aby se zvuk nemohl šířit vedlejšími přenosovými cestami. Těmi mohou být například rozvody topení, vedoucí z místnosti do místnosti, prostory nad podhledy, není-li sádrokartonová příčka dotažena až ke stropu atd. Dělící konstrukce nesmí mít žádné netěsnosti, tzn. všechny styky, spáry a prostupy musí být dotěsněny sádrovými tmely nebo trvale pružnými hmotami.
3. Pro sádrokartonové příčky s dveřmi je určující vážená vzduchová neprůzvučnost
dveří (je podstatně nižší než neprůzvučnost sádrokartonové příčky ), a proto je třeba počítat s výsledným snížením akustických vlastností sádrokartonové příčky.
4. Sádrokartonovou příčku, na níž se klade požadavek z hlediska akustiky, montuje se vždy od podlahy až ke stropu a teprve potom se montuje sádrokartonový podhled. V podkroví, kde se sádrokartonová příčka montuje jen do úrovně podhledu, se raději volí – kvůli vyloučení přenosu hluku prostorem nad podhledem – opláštění sádrokartonového podhledu dvěma vrstvami sádrokartonových desek tl. 12,5 mm.
5. Elektrické krabice se nikdy neumisťují v sádrokartonové příčce nikdy proti sobě.
6. Pokud možno se volí co největší tloušťka sádrokartonové příčky (resp. dutého prostoru mezi plášti příčky). V praxi to znamená, že akusticky nejúčinnější jsou sádrokartonové příčky s profily CW 100, zatímco nejméně účinné jsou sádrokartonové příčky s profily CW 50. Platí samozřejmě, že sádrokartonové příčky dvojitě opláštěné mají lepší akustické vlastnosti než sádrokartonové příčky opláštěné jednovrstvě.
7. Spáry mezi sádrokartonovými deskami, ať již mezi první a druhou vrstvou,
nebo mezi jednou a druhou stranou sádrokartonové příčky, se musí překrývat (musí být vzájemně přesazené).
8. Dutý prostor sádrokartonové příčky se vyplní z 80% jeho tloušťky izolací. Tak je zajištěn optimální akustický účinek. Izolace musí být zajištěna proti sesunutí.
9. Sádrokartonová příčka se montuje vždy na hrubou podlahu a teprve potom se provádějí potěry, nebo lehká plovoucí podlaha. Nedodržením této zásady se dostaví pokles akustických hodnot vlastností až o desítky decibelů.
10.Volí se vždy kompletní vyzkoušený systém, na akustické vlastnosti mají vliv nejen sádrokartonové desky, ale rovněž detaily provedení sádrokartonových profilů, závěsů apod.
11.Má-li sádrokartonová předsazená stěna sloužit zlepšení akustických vlastností stěny stávající, musí být mezi povrchem stěny a lícem sádrokartonu alespoň 50 mm tlustá mezera. O izolaci platí totéž, co bylo popsáno v bodě 8.
A na závěr jednu perličku. Každý z nás určitě alespoň jednou navštíví jedno
z četných nových multikin, rostoucí po Čechách jako houby po dešti. Až
budete vychutnávat příběh na plátně, umocněný nádhernou hudbou,
vzpomeňte si na sádrokarton. Je totiž všude kolem nás. Dokonce i stěny mezi
jednotlivými sály, v nichž jsou požadavky na váženou vzduchovou
neprůzvučnost až 80dB, jsou ze sádrokartonu. Nevěříte? Nenápadně si na
stěnu poklepejte a přesvědčte se sami.
Tepelně-technické vlastnosti sádrokartonu
Již jsem se zmínili, že sádrokarton není ani typický izolant, ani vodič. Proto se
pro tepelně izolační konstrukce kombinuje s vhodnou tepelnou izolací,
většinou minerální vlnou. Sádrokarton se jeví při zabudování ve stavbě jako
dotykově teplý (to je dáno i papírem na povrchu sádrokartonové desky).
Tento jev souvisí s příznivou hodnotou tepelné jímavosti sádrokartonu,což
je hodnota udávající, jak rychle daný materiál při dotyku odvede teplo z
vaší ruky či nohy. Je-li tepelná jímavost materiálu vysoká, máte při dotyku
pocit, že je velmi studený (např. ocel); naopak při nízké tepelné jímavosti
se vám zdá materiál dotykově teplý. Příkladem extrémně nízké tepelné
jímavosti může být například pěnový polystyren, resp. plasty vůbec.
Na druhou stranu – díky tepelným vlastnostem na pozici jakéhosi středu lze
sádrokarton používat i pro nízkoteplotní plošné systémy vytápění (podlahové
vytápění nebo vytápění topnými kabely uloženými v podhledu). Při řešení
podlahového vytápění se již řadu let úspěšně používají suché sádrokartonové
nebo sádrovláknité dílce podlahy. V občanských stavbách mají v poslední
době zase zelenou systémy chlazených sádrokartonových podhledů, v
nichž jsou speciální hutné sádrokartonové desky chlazeny chladícími či
naopak topnými hady na líci sádrokartonové desky (podle ročního období).
Sádrokartonové předsazené stěny nebo tzv. suchá omítka mohou značně
urychlit ohřátí místnosti, zvláště při přerušovaném vytápění, například v
rekreačních objektech. Všichni to známe. Přijedeme na chatu a potřebujeme
rychle zatopit. Jenomže teplo, které vytváříme, se akumuluje do masivních
stěn a nám je stále zima. Předsazená stěna nebo suchá omítka ze sádrokartonu
mají tepelnou akumulaci podstatně nižší než zděná zeď a ohřejí se velmi rychle.
Výsledkem je, že se i místnost ohřeje rychleji.
Krátkodobá teplotní odolnost sádrokartonu je 75°C, dlouhodobě lze sádrokarton
namáhat teplotu do 45°C. Ani při vysokých teplotách nehrozí sádrokartonu
v žádném případě vznícení, je nehořlavý. Může ovšem dojít ke změnám,
které mají vliv například na vzhled (vlasové trhlinky apod.), nebo ke snížení
pevnosti.
Vlhkostní vlastnosti sádrokartonu
Sádrokarton je pro vodní páry propustný materiál. Absorbuje ze vzduchu vlhkost
a opět ji uvolňuje , pokud se vlhkostní poměry v místnosti změní. Takové
regulování vlhkostního režimu místnosti má příznivé účinky na lidský
organismus, konkrétně na dýchací cesty. Tolik k použití sádrokartonu v
běžných podmínkách. V souvislosti má však sádrokarton svá omezení.
Víme, že kromě běžných sádrokartonových desek vyrábějí i desky
impregnované, u nichž je právě nasákavost a obecně citlivost na vlhkost
snížena. Zatímco běžné desky (bílé) jsou určeny do konstrukcí v suchých
prostorech, sádrokartonové desky impregnované (zelené) jsou určeny pro
prostory s vyšší vzdušnou vlhkostí, jako jsou koupelny, WC, bytová jádra, apod..
O rozdílnosti vlastností jednotlivých druhů se můžete přesvědčit, zkusíte-li
oba druhy sádrokartonových desek ohýbat za mokra. Zatímco ohýbání
běžných sádrokartonových desek jde snadno, impregnovaná sádrokartonová
deska absorbuje vodu pomalu a neochotně, a je tedy za mokra jen těžko
obývatelná. Z výše napsaného vyplívá i odpověď na běžnou otázku, co se
stane se sádrokartonem, vyplaví-li vás soused. V převážné většině případů
se nestane nic – sádrokartonové desky vyschnou bez jakýchkoliv následků.
Jestliže je však vlhkost déletrvající, je vždy třeba zkontrolovat, zda se
sádrokartonové desky vlhkostí neprohnuly.
Do míst s trvale vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou sprchy veřejných
bazénů, mokré procesy v průmyslových objektech apod., se nehodí ani
impregnované sádrokartonové desky.
Použití impregnovaných sádrokartonových desek v exteriéru je obecně
možné pouze tam, kde nedochází k přímému ostřiku vodou (pasáže apod.),
nikdy ne v konstrukcích trvale vystavených dešti. Pokud vás napadne
otázka, co se v takovém případě se sádrokartonovou deskou stane, je třeba
si uvědomit, že proces znehodnocení může trvat i několik let. První známkou
konce životnosti sádrokartonové desky je odlupování kartonu od sádrového
jádra. Poté již poměrně rychle nastupuje proces rozpadu.
Totéž by vás může čekat, zamění-li se v konstrukci koupelny sádrokartonovou
desku impregnovanou (zelená) sádrokartonovou deskou obyčejnou (bílá).
Do vlhkých sklepů nebo místností s výskytem zemní vlhkosti nelze
sádrokartonové konstrukce doporučit vůbec.
Závěrem uvádím tepelně-vlhkostní parametry sádrokartonových desek
součinitel tepelné vodivosti desek 0,22 W/m K
faktor difuzního odporu 6-10
měrná tepelná kapacita 1060 J/kg K
©2007 | Design by Horacio